Jak stručně popsat historii akce, která vzešla z unuděných dnů letních prázdnin, aniž bych ji chtěl zveličovat a opřádat mýty, které nejenže nejsou, ale ani být nemohou. Ačkoliv je dnes běžné z běžného dělat vyjímečné, vyjímečnost (tedy vlastně anomálii) opřádat podstavcem superlativů, a ty pak vyzdvihovat nad ostatní, nechce se mi uchýlit k tomuto triku.

Zahradní slavnost prostě vznikla a to, že stále je, pramení spíše z faktu, že vlastně o nic nejde. Rozhodně o nic velkého, hlubokého, pokud tak nechápeme prostor a čas, kde se sejdou známí a chvíli spolu "pobudou". Jedinou anomálií (záměrně nepoužívám "vyjímečnost") v tomto případě je fakt, že se tak děje jinde, než v hospodě, nebo na ulici a že k tomu hraje živá muzika a divadlo a že to studené pivo v tom horkém dnu je moc fajn.

Ale zpět k historii, mám-li se do toho opravdu pustit.

Zahradní slavnost vznikla z nudy letních dnů, kdy na malém městě není co dělat, pokud si člověk nehodlá přivydělávat na letní brigádě, což se nám, středoškolákům, opravdu nechtělo. A tak, kouříce na zápraží staré hájovny nedaleko Hořic, vymysleli jsme podnik, pro který jsme marně hledali název (myslím, že to byla naše největší starost). Slovo "párty" jsme v našich geografických šířkách zatím neznali, "festival" znělo příliž monstrózně a "koncert" zase nicotně.

Chtěli jsme hlavně, aby se všichni bavili, aby se pilo a kouřilo, zahrály nějaké kapely, aby se prostě oslavovalo a hlavně aby to bylo venku (když bylo to léto).

Myslím tedy, že název "Zahradní slavnost" byl jediným možným logickým, východiskem, a o tom, že je již tento název "rezervován", nám nebylo nic známo. Ostatně jsme s tím neměli nikdy (zatím) žádné problémy: jde přece o přesné a krátké označení akce. A opravdu se nám obsah "Zahradní slavnosti" podařilo beze zbytku naplnit.

Akce proběhla na zahradě oné hájovny (za dočasné nepřítomnosti rodičů, kteří prchli v neblahé předtuše příchodu kultury, kterou nechápou), za teplého letního večera roku 1995. Ačkoliv jsme se snažili sezvat účastníky pomocí osobního dopisu (aby slavnost měla osobní charakter), přišli stejně všichni, kdo se o tom dozvěděli. Myslím, že ten večer byly všechny vyhlášené hospody, které tato hořické mládež navštěvovala, vylidněné, což někteří hostinští jistě kvitovali.

Provizorní pódium bylo postaveno z fošen, které nestačil prchající otec (obyvatel hájovny) ukrýt, zastřešeno (pro případ deště) bylo vojenským stanem z místního skautského skladu. Jména kapel a vystupujících jsou již dnes zapomenutá, což však neznamená, že byla bezvýznamná. Těžko též odhadnout počet účastníků, ale měl jsem dojem, že tam byli všichni.

Celá akce proběhla bez vážnějších incidentů, pokud nepočítáme splašené koně, které se jaly ráno po akci v nedalekém lese přibližovat kmeny. Rozhořčený kočí byl po té, co dorazil na místo zdroje hluku a příčiny jeho potíží, velice překvapen scénou, kterou uviděl: u dohasínajících ohňů leželo několik zvláštně vyhlížejících těl a v jakémsi polorozbořeném šapitó na krásných borových fošnách sedělo pět postav, které nepříčetně třískaly do bubnů a vydávaly hrdelní zvuky, které vzdáleně připomínaly zpěv.

To byl tedy konec první úspěšné Zahradní slavnosti.

-ok-





historie ZHS - foto
---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ----