autor: shubin

Papel : Prostě jsem tak nějak chtěl říct, že se na to můžu víš co.

/chvíli ticho, oba se na sebe rozpačitě dívají/

Ponožka : /naštvaně/ To snad ani není možný, kde ten Monk vězí? Von už se snad ani neobtěžuje do toho divadla chodit!

Papel : Já nevím, před představením jsem ho viděl v šatně.

Ponožka : Tak eště chvilku počkáme.

/chvíli ticho, oba se na sebe nervósně dívají/

Papel : Víš, a co když vůbec nepřijde ?

Ponožka : Co když.

Papel : Minule přece taky nepřišel.

Ponožka : Nepřišel.

Papel : Teď si tak vzpomínám, ľe předminule taky nepřišel.

Ponožka : Taky nepřišel.

Papel : Tak ti nevím, má to vůbec cenu na něj čekat ?

Ponožka : Nemá.

Papel : Co s tím teda teď uděláme ?

Ponožka : Coby. Zase to přečte nějákej kulisák, jako obvykle.

Papel : Tak chvíli počkej, já nějákýho odchytím.

/odchází/

Ponožka : /volá za odcházejícím/ Před chvílí byl nějákej za portálem !

Papel : /zpoza portálu/ No jo, nějákej tu je, ale je takovej mizivej. Nemám zkusit chytit nějákýho urostlejšího ?

Ponožka : Máme málo času, dneska chvátám dom.

Papel : To mám zase jako sám sedět v hospodě, jo ? Tak já ho přivedu. Tak pojď, kulisáčku, neboj se mně, puťá, puťá.

/Papel dovleče vzpouzejícího se technika na scénu/

Ponožka : No jo, měls pravdu. Je nějákej mizivej.

Papel : Takovej zamřelej.

Ponožka : Ale to nevadí. Tak co kulisáku, máš scénář ?

JT : Já jsem jevištní technik.

Ponožka : Těší mně, Ponožka. Scénář máš, kulisáku ?

JT : /uraženě/ Nechci se opakovat, ale již podruhé vás upozorňuji, že nejsem kulisák, ale jevištní technik.

Papel : Těší mně, Papel. /výhružně zařve/ A co scénář, kulisáku, scénář máš ?

JT : Mám.

Papel : Vidíte, kolego, tak se na něj musí.

Ponožka : Tak to přečti.

JT : /pro sebe/ Běž, Holane.

Ponožka : Stop ! Takhle by to nešlo ! Nahlas, kulisáku !

JT : /hlasitěji/ Běž, Holane.

Ponožka : Stop, stop, stop ! Hlasitěji kulisáku ! Musíš řvát !

JT : /řve/ Běž, Holane !

Ponožka : To bylo pěkný, kulisáku. A dál ?

JT : /pořád řve/ Co dál ?

Ponožka : /taky řve/ Čti dál, ty pako jedno kulisácký !

JT : /normálním hlasem/ Ale tady už nic není.

Papel : /vytrhne mu scénář/ Ukaž, Batmane ! /chvíli ho zkoumá/ Fakt tu nic víc není.

Ponožka : A sakra, tak ať vypadne. Stejně je to darmožrout.

Papel : Padej, kulisáku.

JT : /až do teď stojí nehnutě a dívá se do hlediště. Teď se pootočí k hercům a ukáže jim fuckovník. Odchází pomalu a důstojně/

Papel : /dívá se zamyšleňe za odcházejícím technikem. Pak se otočí k Po./ Po představení mi připomeň, že musíme něco udělat s tím Monkem. To by takhle nešlo, dělat si z divadla holubník a chodit si jen pro vejplatu. Však mi mu to eště vytmavíme.

Ponožka : Už sem ti říkal, že po divadle hnedka padám dom. /omluvně se podívá na Pa. a pokrčí rameny/

To víš, úmrtí v rodině.

Papel : Už zase ? Tak to abysme zrušili přestávku, to zas budou diváci namíchnutý. /obrátí se k publiku/ Vážené dámy a vážení pánové, ředitel divadla prosí o prominutí, ale dnes se z technických důvodů ruší přestávka, takže stěrka, hošani.

Ponožka : Tak, tak. /zuřivě se usmívá/

Papel : Tož to by bylo. Kde sme to skončili?

Ponožka : Říkals, že se na to můžeš víš co.

Papel : To sem vážně řek ?

Ponožka : Hele, nedělej z mojí maličkosti vola. Dneska na to fakt nemám náladu.

Papel : O.K., O.K., tak dem na to. Prostě sem tak nějak chtěl říct, že se na to můžu víš co.

Ponožka : Vím. /pauza, po té se na něj ohromeně podívá/ To snad nemyslíš vážně.

Papel : Myslím. Smrtelně.

Ponožka : V tom případě ....

Papel : /smrtelně vážně/ Já vím. Ale udělat to musím. Já bych se jinak nemohl podívat sám sobě do vočí.

Ponožka : Seš machr. Hele, kdybys s tím potřeboval píchnout, stačí říct. Nezaručuju, že ti pomůžu, ale zkusit to můžeš

Papel : To po tobě nemůžu chtít. Víš co ? Dneska už o tom nebudeme mluvit. O.K. ?

Ponožka : O.K.

/oba si sednou na židle a zdrceně (pokud možno) se na sebe dívají. Ticho/

Papel : /křikne do zákulisí/ Tak co bude s tou oponou !??!

/ticho/

/Papel se pomalu začne zvedat a chystá se něco říct/

Ponožka : Já vím, co chceš říct. My tu přestávku zrušili.

Papel : /smutně/ Jo.

Ponožka : Kvůli tomu čoklovi.

Papel : /smutně/ Jo. /ticho, pak skoro vykřikne/ Co ?? Kvůli čemu ?

Ponožka : Kvůli čoklovi.

Papel : /zhluboka se nadechuje/ Kvůli jakýmu čoklovi ?

Ponožka : Kvůli Punťovi. Takovej malej, bílej, přítulnej,...

Papel : Nožky křivý,... Jo. Snad eště vím, jak vypadá ten tvůj čokl. /nejdřív mluví normálně, konec věty řve/ Chceš říct, že sme zrušili přestávku jenom kvůli tvýmu psisku ?

Ponožka : Jo.

Papel : Tak já sem utahanej, šel bych se napít, chtěl bych si zakouřit, ale nemůžu ani jedno z toho, protože pán má doma malýho, bílýho, hnusnýho čokla. /pomalu se uklidňuje/ Co s ním vůbec je ?

Ponožka : Nic.

Papel : /výhružně/ Co myslíš tím nic ?

Ponožka : /zdráhá se/ No, ... Já mu slíbil, že dneska přijde páníček dřív, tak sem si říkal, že bysme mohli ...

Papel : /nešťastně/ Ponožko, Ponožko. Tohle mi nedělej, takhle mě neštvi. Copak nevíš, jaký mám slabý srdce? Takhle mě to tu píchne a už mě nesou z prken, který znamenaj svět, rovnou do prken, co znamenaj rakev. To bys vážně chtěl ?

Ponožka : Jo.

Papel : Já to věděl. Hada sem si hřál na prsouch. Tady na těhle, vidíš ? /buší pěstmi do své hrudi/ Celý ty roky ... Kdo tě dostal do divadla, no, povídej ? Kdo tě všechno naučil ? No, kdo ? Vždyť tys ani neuměl pít pivo z flašky, když si sem přišel ! Natož kouřit ! A kdo tě to všechno naučil, já, já, já, to všechno umíš díky mně ! A jak ses mi za to odvděčil ? Seš vřed na tváři lidský společnosti, ty, ... /chytne se za srdce a skácí se k zemi/

Ponožka : /přiskočí k Pa./ Tak a máš to za sebou, dědku. Neměls říkat, že punťa má křivý nožky. Pán Bůh tě za to potrestal !

/pomalu se setmí, Po. stále klečí u Pa. Pomalu se rozsvítí, a jaký to div, Po. stále klečí u Pa. Po chvíli k nim příjde JT/

JT : /skloní se k mrtvole/ Ten je tuhej, pane. Mám ho vodnýst ?

Ponožka : Jo. Vodnes ho a hoď ho vorvaňům, ať se taky nažerou, potvory jedny hladový.

/JT cosi šeptá Po./ Tak třeba piraňům, mě je to jedno, ryba jako ryba.

/JT znovu cosi šeptá Po./ Ježíšmarjá, tak ho hoď třeba lvům, nebo křesťanům, ale ať už je pryč, copak můžu za to, že tu nejsou ž;ádný dravý ryby ?

/JT opět cosi šeptá Po., ten je vytočený na nejvyšší míru/ A ven ! Já si ho vodnesu sám ! Já ti dám,že lvi tu nežijou a křesťani lidi nežerou ! Já ti dám vorvaně a ty druhý ryby ! Jen počkej, já tě vodnaučím vodmlouvat hercům ! Psům tě hodím ! Ty tu žijou! A jestli ne, tak si je vypěstuju !

/JT rychle odchází/ A už se nevracej ! Já už se postarám, abys dostal padáka !

/šero, Po. odtahuje mrtvolu/

OPONA

/pomalu se rozsvěcují světla, scéna : Po. a Pa. sedí na židlích, dívají se do publika, opěradla židlí též. Po. má pivo, Pa. cigaretu, na zemi popelník/

Ponožka : Tak co, mluvil si s tím zahradníkem ? /otevře pivo, pomalu upíjí/

Papel : Jo. Chtěl utýct, ale já ho zpacifikoval. /během řeči zapaluje cigaretu, se zjevným potěšením šlukuje/

Ponožka : A co ? Přiznal se ? No tak, nenapínej mě !

Papel : Zlomil sem mu ruku. To víš, že se přiznal. Byl rád, že to má tak rychle za sebou.

Ponožka : Tak to sem rád, že se přiznal. Abych pravdu řek, poslední dobou se z toho měl špatný sny. To víš, svědomí je pěkná mrcha.

Papel : Taky náhodou přišel k fraktuře lebky a k několika bodnutím nožem.

Ponožka : Chudák, náhodou. /potřese hlavou/ Měl si dávat bacha na náhody. Teď na ně doplatil, debil.

/s úlekem/ Přežil to ?

Papel : Ne. Ta fraktura byla otevřená a těch ran bylo dvaatřicet. Jak se přiznal, tak už ho to ani moc nebolelo.

Ponožka : No jo, přiznání nebolí. Nejhorší je to předtím, to vobčas bejvá pěkná saďárna. Ale vo mrtvejch jenom v dobrým. Cos dělal s mrtvolou ?

Papel : Polil benzínem a zapálil. Ani se moc nevzpěčoval, hajzlík jeden.

Ponožka : Ale jinak to byl dobrej chlap, né že ne.

Papel : Taky hajzl to byl. Kam šlápl, tam tráva dvacet let nerostla. Vlastní bábu by prodal a mámu znásilnil. A strašně mu smrděly nohy. Fakt strašně.

Ponožka : To teda. Čest jeho světlé památce, budiž mu země lehká. Nikdy nesejdeme z cesty, kterou nám vyznačil svou smrtí.

/chvíle uctivého ticha/

Papel : Myslíš, še bych měl ...

Ponožka : Je to tvoje povinnost. On by to taky udělal, kdyby se ti stalo něco podobnýho.

Papel : /je naměkko/ Tak teda jo. /povstane a začne recitovat, oba stojí v pozoru/

šel zahradník do zahrady

s motykou, s motykou

Vykopal tam rozmarýnu

velikou, velikou

Nebyla to rozmarýna

byl to křen, byl to křen

Zahradník ho vyhodil

z okna ven, z okna ven.

/chvíli ticho, pak Po. začne zuřivě tleskat/

Ponožka : Bravo, bravo, příteli ! Váš přednes byl absolutně dokonalý, naprosto přesně vystihuje tajná zákoutí básníkovi duše ! Lepší poctu si ten spratek stejně nezasloužil.

Papel : Já vím. Byla to jeho nejoblíbenější píseň. Zpíval si ji vždy, když hnojil jahody. Dokonce, dyž umíral, tak si ji ještě naposledy zanotoval. Byl to dojemný pohled. Hořící zahradník se svíjel na betonové podlaze vlastní garáže a z posledních si zpíval o křenu.

Ponožka : Ano, zemřel hrdinskou smrtí.

Papel : Tak, tak. Ale, víte, ten pohled, to bylo něco. /rázně/ Stálo to za to!

Ponožka : škoda, že jsem tam nebyl. Jenže já musel ještě vyslechnout domovníkova synovce.

Papel : A ?

Ponožka : Taky to nepřežil.

Papel : To je smutné. A přiznal se ?

Ponožka : Bohužel ne. Jenže já vám od začátku říkal, že to udělal zahradník. Ale vy ne, vy si musíte vyslechnout i domovníkova synovce. Vám to prostě nedá a nemáte pokoj do tý doby, než ho vyslechnete.

Papel : Omlouvám se, měl jste pravdu. Vrahem byl jako obvykle, zahradník.

Ponožka : Jako obvykle. Hele, co bys dělal, kdyby se ukázalo, že vrah je ten synovec?

Papel : Samozřejmě by se dal na toto téma rozvést menží dozajista konstruktivní debata, ale můj názor je, že toto téma není pro diváky dostatečně přitažlivé, takže bysme se na to měli vyqvajznout. Ale to je můj subjektivní názor a rozhodně tě nehodlám jakkoliv nutit, abys s tímto názorem souhlasil, protože jako každý svobodný člověk, neboli občan, jak se říkalo za francouzské revoluce, má právo na svůj soukromý názor, který se nemusí shodovat s názorem jakéhokoliv jedince. Přesto si vžak myslím, že by pro tebe bylo výhodnější akceptovat názor můj, ač je sebevíc odlišný od toho tvého. Tato moje domněnka je navíc podpořena faktem, že narozdíl od tebe mám nůž a umím s tím docela dobře zacházet. /hluboký nádech, výdech/ Pochopila to ta tvoje prťavá lebzna?

Ponožka : Jo.

Papel : Zaplať Bánbob. Takže souhlasíš ?

Ponožka : Ne.

Papel : /vytahuje nůž, výhružně/ Nějak sem tě přeslech ! Tady je dneska asi ŇÁK špatná akustika, že ?!

Ponožka : /s úlekem si všimne nože/ Vlastně, počkej ... víš, že možná ... asi ti jo ... když se tak nad tím zamyslím ... Proboba, to se ví že jo, no jasně, já sem se někde musel seknout ve výpočtu, samozřejmě máš pravdu ty, souhlasím s tebou z pln hrdla.

/Pa. s úlevou schová nůž, na obou stranách špatně hrané veselo/

Papel : /vstane, poplácává Po. po zádech, po příchodu JT si opět sedá/ Zaplať Herrbob. Ale to se musí oslavit! Pane technik, hoděj nám sem ještě dvě piva ! Nebo, věděj co, ty piva vemou tři a k tomu nějákou židli a chvilku tu s náma poseděj a poklábosej!

JT : /ze zákulisí/ Jak si panstvo ráčí přát ! A co byste, pane Papel, povídal na takovou krušovickou desítečku ?

Papel : Jak je libo, pane technik ! Ale hejbnou tou svou kostrou, ať tu nesedíme do bobího rána !

JT : Už se to nese pánové ! /donese tři piva, postaví je na zem a dojde si pro ž;idli - to je ta nejlepší židle, která se dá v divadle sehnat. Otevře piva a rozdá je. Sedí mezi Po. a Pa./ Pivečko pro vás, pane Papel, a taky pro vás pane Ponožka.

Po. a Pa. : Děkujeme, ale to je od vás milé, atd.

JT : Za málo, není zač, atd.

Papel : /vytahuje cigarety, zapalovač/ Dá si někdo cigaretku, ano, prosím tady to je ... /vytahuje a zapaluje cigarety, rozdává je ostatním/

/všichni klidně sedí, kouří a pijí pivo/

JT : Podívejte se, pánové. /mluví pomalu, odmlky mezi větami/ Teď, když tady tak sedíme v klídku, v pohodičce, co kdyby sme to tu zabalili . Už je skoro pozdní večer a tak, víte co mám na mysli ?

Ponožka : že by ... to jako myslíte to tu ? /významně přejede palcem po krku/

Papel : Já bych nebyl tak brutální, pane kolego. Stačí zatáhnout oponu a oni půjdou domů sami od sebe.

/gesto opisující celé hlediště/

JT : Vidím, že si naprosto rozumíme, pánové. A co takhle jít po představení ještě na pár pivek támhle za roh, hmmh ?

Papel : Já bych byl pro. Ponožko ?

Ponožka : Já dneska chvátám dom. /Pa. ho přeruší/

Papel : Ale ale, pane kolego, už zase chcete dělat problémy ? Prostě jednou přijdete pozdě dom, co se stane.

A krom toho vzpomeňte si na ten nůž.

Pono�ka : Tak teda jo. Ale je�tě chvilku počkáme, ono se tu tak hezky sedí, co vy na to pánové ?

/pánové souhlasně pokyvují hlavami. Chvíli tiše sedí, pak pomalu zhasínání světel. Pořád sedí ve tmě, jsou vidět jen konečky cigaret. Po chvíli opona/

OPONA

JT : /sám na jevišti/

/flegmaticky/ Papel umřel. Chudák.

Ponožka : /pomalu vchází na jeviště, přizvukuje/ Tak tak. Chudáček.

JT : /pokračuje/ Ponožka umřel. Chudák.

Ponožka /soucítí/ Tak tak. Chudáček. /začne mu to docházet, zarazí se/ Cože ? Já taky ?

JT : /furt smutně/ No jo. Byla to nepěkná nehoda.

Ponožka : /zamyšleně, ke konci překvapeně/ A sakra. Tak to sem duch, co ?

JT : Moje řeč, šéfe.

Ponožka : /odhodlaně/ Vem to ďas. Show must go on !

Papel : /s bojovným výkřikem vpadne na jeviště/ FOREVER ! Nazdar Duchu ! FREEDOM !

JT: /vážněji než; nejvážněji/ Já se vás bojím. Já jsem totiš strašpytel, víme, pánové duchové ?

/sedne si na bobek, rukama obejme kolena, schoulí se/

Pa. a Po. : /unisóno/ Kecáš, kulisáku !

JT : /na chvilku zvedne hlavu/ Nekecám !

Pa. a Po. : /lehnou si na záda, křičí do stropu/ Kecáš, kulisáku !

JT : /na chvilku zvedne hlavu/ Nekecám !

Pa. a Po. : /na zemi, úsměvně, vyloženě se baví/ Kecáš, kulisáku !

JT : /furt trucuje/ Nekecám, nekecám a nekecám !

Pa. a Po. : /furt se baví/ A kecáš, kecáš, kulisáku ! /na slovo kulisák důraz/

JT : /furt trucuje/ Kecám !

Papel : Super !

Ponožka : Bububu ! /ticho, trapné/

/nejistě/ Bububu ??

Papel : /tázavě zkouší/ Bébé ?

JT : /s převahou/ Brekeke !

Pa. a Po. : /skandují/ Hip, hip hurá !

OPONA

Papel : Tož to by bylo. Kde sme to skončili?

Ponožka : Říkals, že se na to můžeš víš co.

Papel : To sem vá�ně řek ?

Ponožka : Hele, nedělej z mojí maličkosti vola. Dneska na to fakt nemám náladu.

Papel : O.K., O.K., tak dem na to. Prostě sem tak nějak chtěl říct, že se na to můžu víš co.

Ponožka : Vím. /pauza, po té se na něj ohromeně podívá/ To snad nemyslíš vážně.

Papel : Myslím. Smrtelně.

Pono�ka : /vážně/ V tom případě ....

OPONA..........KONEC !